Pod pojmem inteligentní dům se rozumí budova vybavená počítačovou a komunikační technikou, která dokáže předvídat potřeby svých obyvatel. Zvyšuje komfort bydlení, snižuje spotřebu energií, zajišťuje bezpečí. Nejinteligentnější domy se dokonce dokáží učit – tiše pozorují chování svých obyvatel, hodnotí jejich návyky a pro příště se řídí naučenýmí vzorci chování. V tomto případě se už sice dostáváme do oblasti science fiction, ale výzkumy se už provádějí!

Ne vždy je ale třeba volit nejdražší řešení. Život lze usnadnit i použitím jednoduchých inteligentních elementů, které na sobě pracují nezávisle, přesto ale zvyšují komfort. Jako příklad lze zvolit třeba automatizaci osvětlení, která reaguje na vstup člověka do místnosti a zapne světla v případě, že není dostatek přirozeného světla. Podobně se může chovat i systém zatažení a roztažení žaluzií v závislosti na intenzitě slunečního svitu případně větru.

Dokonalejší možností je možnost sloučit několika současných akcí do jednoho úkonu „na jeden stisk“. Například při zamčení dveří při odchodu z bytu se zhasnou světla, televize, zapne bezpečnostní okruh, stáhnou vnější žaluzie. Nikdo se pak nemusí vracet kvůli neodbytnému tušení, že nechal puštěnou žehličku nebo elektrickou troubu. Podobně je možné sdružit sledování televize s nastavením osvětlení v obývacím pokoji.

O další stupeň blíže k dokonalosti se dostane ten, kdo si nechá řídící jednotku podobně zařízeného domu propojit s vnější sítí, takže je možné dům ovládat i na dálku například pomocí SMS zprávy nebo přes internet, bezpečnostní systém může být propojený do pultu centrální ochrany. Zatímco tyto systémy jsou skutečně praktické, je jejich fungování založeno jen na předprogramování některých funkcí a přiřazení do jednotného ovládání, nic více, nic méně.

Přízvisko inteligentní dům si pak skutečně zaslouží nejsložitější systémy, které mají schopnost prostřednictvím čidel vyhodnocovat dění v interiéru a přizpůsobovat původně naprogramované hodnoty skutečnému dění v domě. Když se tedy například naprogramuje teplota v obývacím pokoji ke sledování večerního programu na 22 stupňů a systém zaregistruje, že někdo z domácnosti mívá tendenci stupeň přidat, příště to udělá automaticky sám.

Bez drátů zatím ne

Kdo se chystá dopřát si v domě podobný komfort, měl by se specializovanou firmou spolupracovat už ve fázi projektování domu. Ke každému vypínači či zásuvce je totiž nutno přivést kabel k elektronickému ovládání. To ale nemusí být v porovnání s cenou za celý dům drahé. Pokud se z celý domek zaplatí tři nebo čtyři miliony korun, investice dalších několika desítek tisíc za prosíťování nemusí být tak závratná. Přitom není nutné kupovat systém celý, řídíci jednotku se systémem ovládání je pak možné dokoupit kdykoliv v budoucnu. Stejně tak je možné v budoucnu dokoupit i ovladače. Spínače mohou „pohánět“ řídící jednotku pomocí radia, existují speciální tlačítka, která lze přilepit na zeď nebo je přenášet. Kdo ale vynechá kabel tam, kde přístroje odebírají energii, dostává se do prekérnější situace.

S displejem opatrně

Okouzlení možností řídit všechny prvky systému pomocí dálkového ovládání s dotykovým displejem může být poněkud ošidné. Nemá význam, aby se člověk kvůli každé změně osvětlení musel „proklikávat“ celým menu ovladače, daleko pohodlnější a rychlejší je zvednout se z křesla a cvaknout vypínačem. Proto je nejvýhodnější nejběžnější funkce vyvést do multifunkčních vypínačů, kdy v jednom rámečku může být několik tlačítek, které ovládají vždy jeden řetěz pokynů.

Při jejich programování je ale pečlivě promýšlet způsob používání domu a umístit je tak, aby byly co nejvíc po ruce. Ke vstupním dveřím se pak například umístí tlačítko, které zhasne a zakóduje byt, u televizního křesla pak bude ovladač osvětlení pro sledování DVD, na chodbě v poschodí domu může být sdružené ovládání nočního osvětlení.

Některé vypínače lze i volně přenášet: například děti mohou mít na nočním stolku vypínač, který decentním světlem po stisknutí osvítí „cestičku“ na toaletu či do koupelny, když se v noci probudí.

Zatímco do tlačítek se sdružují nejčastěji používané úkony, na centrálním dálkovém ovladači se obvykle nechávají funkce, které se nepoužívají tak často, například řízení teploty a časového programu kotle. Vzhledem k tomu, že je celý dům protkán kabely pro řízení všech spotřebičů, není problém umístit na radiátory v jednotlivých místnostech elektronicky řízené termostatické hlavice, takže lze nezávisle regulovat teplotu v jednotlivých místnostech. Lze také navolit několik různých režimů topení: jiný pro běžný rodinný provoz, další pro temperování domu v situaci, kdy se odjíždí na zimní dovolenou. Pomocí takto precizně zvolené automatizace lze v domě ušetřit až třetinu energie.

Inteligentní zábava

Inteligentní dům neumí jen spořit a ovládat světla, ale myslí i na integraci audivizuální techniky do jednoho systému ovládání. Stejně jako sdružené ovladače světel či topení lze do vypínačů na zdi umístit i tlačítka pro zapnutí rádia či televize. Na jediný ovladač se vejde až deset mikrotlačítek, na které se předprogramují oblíbené stanice rádia, televize či pokyn pro zapnutí DVD. I do ovládání elektroniky lze přiřadit pokyny související s poslechem. Po zapnutí domácího kina se tak jediným stiskem zároveň upraví intenzita světla či stáhnou rolety.

V praxi

Aby systém mohl dobře sloužit, je třeba spolupracovat s programátorem. Ten musí vědět, jaké činnosti se budou v domě provozovat. Je ale jasné, že nelze vše přesně určit, dokud se v domě ještě nebydlí. „Základní funkce lze předvídat, podle zkušeností z minulých projektů budoucím obyvatelům doporučím, co asi budou potřebovat, na co by se nemělo zapomenout, ale stejně je třeba vybrat řídící systém tak, aby mohl být v budoucnu doplňován o libovolné další funkce,“ popisuje Miroslav Valeš z firmy IQdum.cz, který se na projektování inteligentních domů specializuje. Podle něho je hlavně důležité nešetřit v první fázi, kdy se dům zasíťovává. Tak jako dnes mnozí litují toho, že si nenechali po domě rozvést kabely pro připojení internetu a dnes ho řeší v jiných místnostech pomocí problematického a pomalého wi-fi připojení, tak se může stát, že nebude v budoucnu moci zapnout si na dálku třeba saunu tak, aby byla po příchodu ze zaměstnání připojená k provozu. Stejně tak se často zapomíná i na tak banální věc, jako je přivedení vodičů pro zadní reproduktory domácího kina.

„Kdo za každou cenu bude chtít ušetřit nebo zapomene k budoucímu spotřebiči přivést ovládací kabel, bude se později muset spokojit se složitějšími a často i méně spolehlivými bezdrátovými systémy. A to je vzhledem k relativně nízké ceně kabelů škoda,“ varuje. Předpokládá se na začátku spolupráce s programátorem, který má možnost základní nastavení dále doplňovat a upravovat v době, kdy se rodina zabydlí a začne zjišťovat, jaké jsou její skutečné potřeby.

Časopis Living, Marek Burza